ROZHOVOR

Daniela Písařovicov Politickému tlaku nesmíme ustupovat

Danielu Písařovicovou diváci pravidelně vídají na svých obrazovkách jako moderátorku a aktuálně i v neobvyklejší roli – v soutěži Stardance. To všechno v době, kdy tlaky na veřejnoprávní média rostou a jejich odpůrci jsou čím dál tím hlasitější. Dokáží se ještě novináři v České televizi bránit nátlakům, které mohou vést k autocenzuře? AUTOR: JOHANA HOVORKOVÁ, FOTO: PAVEL HOFMAN

K  rozhovoru se spolu scházíme 21.  srpna. Před několika minuta­ mi hovořil před Českým rozhlasem u  příležitosti připomínky padesáti let od okupace Československa před­ seda senátu Milan Štěch o tom, jak je nutné bránit veřejnoprávní média. Jak se na jejich roli díváte vy, zevnitř České televize? Výročí, jako je toto, je přesně momen­ tem, kdy musíme být opravdu slyšet, aby se nezapomínalo na to, co se dělo v mi­ nulosti. Společně s  Českým rozhlasem, samozřejmě. V průběhu roku není mno­ ho významnějších dat, na která bychom měli poukazovat, než 21. srpen a invaze vojsk Varšavské smlouvy. V  rámci Udá­ lostí jsme uveřejnili výzkum, který uká­ zal, že mnoho lidí opravdu neví, co se před padesáti lety dělo. Jak ke  zvyšování povědomí o  naší historii mohou veřejnoprávní média přispět? 14

Revue FORUM | 9 / 2018 | číslo 11

Tím, že budeme informovat kvalitně. ČT 24 dnes třeba po celý den vysílá ze speciálního studia a pozvala si do něj celou řadu hostů – takových, aby byl výběr co možná nejpestřejší. V Událos­ tech jsme už celý týden před výročím 21. srpen připomínali. Nejrůznějšími zajímavými, neotřelými reportáže­ mi. Abychom třeba k  televizi přitáhli i mladší publikum, které se zas až tolik nedívá a má mnohdy největší mezery, co se dějin týče. Je potřeba zavzpomí­ nat na  novodobé události a  poukázat na ně. Veřejnoprávní televize i rozhlas toto z mého pohledu činí. Stále častěji zaznívají z  jedné strany politického spektra útoky na Českou televizi, z druhé strany se ale zase zdá, že si paradoxně díky tomu mnoho lidí uvědomuje její důležitost. Myslíte, že je opravdu možné být vyvážený a ob­ jektivní? Kdy už je to pět minut pro Hitlera a pět minut pro Žida?

To je velmi složitá otázka, nad kterou často přemýšlím. O  objektivitu a  vy­ váženost se samozřejmě snažíme. Nej­ víc jsem si to uvědomovala před pre­ zidentskými volbami, zejména před druhým kolem. Editoři měřili, aby oba kandidáti měli úplně stejný počet sekund na  vyjádření. Což už se může zdát přitažené za  vlasy. Co změní dvě vteřiny, že? Vzhledem k  neustálým výtkám a  útokům chtěla mít ale ČT opravdu čisté svědomí a nechtěla, aby jí kdokoli cokoli mohl vyčítat. Nikdo pak – i na základě této maličkosti – ne­ může tvrdit, že by Česká televize ně­ komu nadržovala a  zpracovávala věci tak, jak se jí to hodí. Coby insider mám pocit, že smysl pro korektnost je v te­ levizi enormní. Prostor pro vyjádření dostávají všechny politické strany, vše se pečlivě zapisuje do tabulek.Ale je lo­ gické, že když je nějaká strana ve vládě nebo má ve  sněmovně větší zastou­ pení, že bude slyšet častěji. Všechno