sli, že jsme měli za každou Kynclovu větu ustříhat Šustkovu námitku. Moc rád ji někdy pozvu do střižny, abych jí ukázal, jak by vypadal výsledný tvar.“ Pak Wollner pokračuje: „V našem případě ovšem nejde o to, že bychom Kynclovu vědeckou práci nechtěli konfrontovat, abychom získali senzační reportáž, ale o to, že de facto nebylo s čím a s kým. Informovali jsme o události, která měla přinést na pamětní desku v Lidicích nové jméno –